Poblouznění jménem láska

12. března 2012 v 12:02 | AnetNelly |  Diskuze
Znám jedno téma, o kterém se baví mnoho lidí, dalo by se říci většina, a jen tak jej neopustí. Je to láska a je opravdu těžké se zamýšlet hlouběji nad různými otázkami, které mají stejnou podstatu.

Většina lidí se snaží právě o osoby, které mít nemohou a naopak odmítají ty, kteří o ně stojí. To však není nic nového, je to zcela běžné a dalo by se to nazvat začarovaným kruhem, ze kterého občas nejde jen tak ven.

Kdybych se sama sebe ptala, zda existuje zákon schválnosti, zřejmě bych si řekla ano. Jak my holky, tak i kluci děláme neustále ty stejné chyby a občas se divíme. Ono ale někdy není čemu.

První chyba, která mě napadá a mnohokrát jsem se s ní setkala jak osobně, tak z druhé strany, je ta, že jakmile se nám někdo líbí, máme tendenci mu to dát honem rychle najevo a právě to je ta chyba. Třeba kluci jsou od přírody lovci, a co mají na stole se jim líbí, ale jen chvíli a v mnoha případech vůbec. Jednoduše, co je snadno k mání, přeci není tak zajímavé.
My holky jsme v tomhle ale úplně stejné, nebo ne? I mně se kolikrát stalo, že jsem si vyrazila ven s naprosto neznámým klukem a během několika chvilek bylo jasné, že se mu líbím. Na tom
samozřejmě není nic špatného, ale pokud víme, že dotyčná osoba nám už při poznávání leží doslova u nohou, není to nic pro nás. My holky z určité části také moc rády bojujeme, ovšem s mírou - od toho jsou tady totiž kluci.

Druhá věc, na kterou mnoho lidí, především slečen, doplácí, že si vlastně neuvědomují stav, ve kterém jsou. Potkají skvělou osobu a už první den mají pocit, že jsou šíleně zamilovaní. Tak to bohužel funguje jen v několika případech. Pokud dotyčnou osobu moc neznáme, nejedná se o lásku, ale o poblouznění, které nám dokáže doslova zamotat jak rozum, tak v dalším případě i srdce.

Dle mého je důležité si držet určitý odstup. A co když se stane, že si své poblouznění z druhé osoby uvědomujete? Určitě číslem jedna je zachování klidu a nepropadání panice, která může mnohokrát skončit jako pěkný trapas, protože je sice fain, že se hned poběžím svěřit své kamarádce, jak jsem potkala úžasného kluka, ale musím s mírou. Taky si musím dát pozor, zda v okolí nejsou nějací "diváci", kteří by se o vašem náhlem vzplanutí dozvěděli. Nemuselo by je totiž napadnout nic jiného než utíkat za panem Božským a sdělit mu tu novinku.

Pokud se něco takového stane, může nastat situace předešlá. Většina kluků uvažuje prostě tak, že když vědí, že u holky mají jistotu, že tady pro ně bude každý každý den, ba dokonce každou vteřinu, nezní to zezačátku moc lákavě. Proto je důležité si uvědomit, ve které fázi se nacházíte. Klidně si jméno obdivované osoby nechte pro sebe, alespoň než začne jevit o něco větší zájem on/a. Potom se neboj říct "potkala
jsem fakt super kluka". Ono každé další setkání dvě osoby sblíží a ve většině případů si poté více důvěřují.

A kdy už je to láska?

O tomhle by se dalo hodně polemizovat, ale skutečnou lásku pocítíme ve chvíli, kdy víme, že se o takového člověka můžeme opřít, známe věci, které má rád, a víme, že by mu udělaly radost.

Právě v tu chvíli, kdy se s ním máš třeba po desáté setkat je jasné, že v tom nebude už jen poblouznění, ale třeba něco víc. V reálném životě nastávají ale bohužel chvíle, kdy druhá osoba jeví zájem, buď jen chvíli - nejde v tom případě o nic jiného, než že jsi dotyčnou osobu prostě přestala bavit, pokud se
tohle stane, je nejlepší ukázat svou jedinečnost v té pravé míře, ale vše v klidu. Nemá zájem? Tak ať ho nemá, čas totiž ukáže, za co jsi jí/jemu stál/a. A pokud to nevyjde? Třeba to tak má být, třeba na tebe čeká někdo mnohem lepší. V životě nastane ještě mnoho zvratů, díky kterým budeme brečet do polštáře, a pokud si tě ten kluk oblíbil jednou, proč by to nemohl udělat znova?

Je jen opravdu důležité občas myslet právě na sebe, což mnoho lidí nedělá a snaží se udělat maximum pro druhou osobu, což ale ne vždy je dobře, obvzlášť co se poznávání týče. Buďme proto všichni tak trochu nedostupní, každý člověk si zaslouží, aby o něj bylo bojováno, protože každý má právo na to udělat z poblouznění velkou lásku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 megiiiii megiiiii | Web | 13. března 2012 v 15:09 | Reagovat

Skvělý článek, máte naprostou pravdu :)
Já osobně na lásku ani nevěřím..
Je to jen pocit že je ti s někým hodně moc fajn, že někoho máš strašně moc ráda ale - vždyt milovat můžeš i kamarádku, akorát k tomu není ten fyzický kontakt.

Navíc - přátelství se často nerozpadne jen tak, ale rozchody jsou mnohem více běžné, to prostě není láska :D
Jak můžeme najednou nenávidět něco, co jsme MILOVALY? když se tohle slovo bere tak vážně?
Snad je dobře pochopit jak to myslím, neumím to řádně vyjádřit :D))

2 Michelle Michelle | E-mail | Web | 15. března 2012 v 19:19 | Reagovat

Poblouznění.. to zní zajímavě. Ale vlastně je to vystihující. ;)
Pěkný článek!

3 jerseys jerseys | E-mail | Web | 6. dubna 2012 v 15:31 | Reagovat

How to compare authentic or false jerseys?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama